Týden 02.05.2005 - 18/05 - Jana Erbáková, Miroslav Motejlek - Ekonomika - str. 68

Bitva o OKD neskončila

Nový premiér Jiří Paroubek možná přehodnotí privatizaci dolů

Loňský vládní prodej akcií černouhelné společnosti OKD připravil státní kasu až o deset miliard korun. Pokud vláda bude chtít, může ještě od kupní smlouvy odstoupit. O podíl mají stále zájem PPF, J&T a Penta.

Strmý růst cen uhlí a změna klíčového majiteleKarbon Investu (KI). To by dnes mohly být dva důležité argumenty pro zrušení smlouvy, podle níž česká vláda prodala loni v září menšinový, téměř šestačtyřicetiprocentní, podíl ve společnosti OKD majoritnímu vlastníkovi, společnosti Karbon Invest, za 4,1 miliardy korun. Kde se stala chyba?
Vláda omožnosti prodat OKD za mnohem vyšší cenu zjevně nevěděla nebo před touto skutečností zavírala oči. Už jen vzhledem k rostoucím cenám uhlí bylo v polovině roku 2004 jasné, že hodnota státem držených akcií je mnohem vyšší než jejich prodejní cena. Koupi dolů dojednal stát exkluzivně s KI Viktora Koláčka a Petra Otavy, kteří ale krátce po podpisu smlouvy oznámili, že KI prodali skupině Zdeňka Bakaly. Přesto ministerstva financí a průmyslu nemají na znovuotevření privatizace zájem. Taková možnost ovšem reálně existuje. Naznačil to ministerský předseda Jiří Paroubek. „Nedovedu si představit, že by minulá vláda zprivatizovala doly tak špatně, že by uniklo několik miliard, jak tvrdíte,“ řekl TÝDNU Paroubek. „Ale připadá mi to zajímavé. Určitě se na ten prodej podívám.“

Hluboko pod cenou

Letos v lednu přišli s podstatně vyšší nabídkou investoři z Penty a J&T. Za doly nabídli státu minimálně 9,1 miliardy korun, bez jakýchkoli podmínek. Bylo však pozdě. Smlouva s KI byla podepsána a vláda se novým návrhem nemínila zabývat. Penta se proto obrátila na Evropskou komisi se stížností, že prodejem podílu v OKD došlo k veřejné podpoře ze strany státu. „Zaslali nám zatím jenom neoficiální stížnost, takže naše vyšetřování není vázáno žádným termínem,“ říká Marilyn Carruthersová z tiskového odboru Evropské komise. O tom, zda šlo o státní podporu či nikoli, se podle ní běžně rozhoduje do dvou měsíců.
Pokud by Penta v Bruselu uspěla, byl by KI nucen doplatit několik miliard korun nebo by vláda musela vypsat výběrové řízení, ke kterému dosud vůbec nedošlo. Karbon měl při jednání zaručenu exkluzivitu. Otava s Koláčkem působili ve společnosti už řadu let, a byli tedy zárukou kontinuity. Zároveň existoval úzus, že si to oba tvrdě odpracovali a měli tedy na státní podíl nepsaný nárok. To uznávala také J&T. Dopis s více než devítimiliardovou nabídkou zaslala vládě a Fondu národního majetku (FNM) až poté, co vyšlo najevo, že KI má nového vlastníka. To je jeden z důvodů, proč s nabídkou pro stát přišla až letos v lednu. Případné zrušení prodeje státního podílu v OKD a vypsání veřejné soutěže by do hry přitáhlo kromě J&T a Penty také PPF. „Pokud by došlo ke zrušení prodeje státního podílu, rozhodně bychom měli zájem. Určitě nabídneme vyšší částku, než za jakou byl prodán,“ říká mluvčí PPF Romana Tomasová.

Zlaté doly

Podhodnocený prodej OKD vyplývá také z nabídky KI na odkoupení zbytku akcií dolů od drobných akcionářů. V Obchodním věstníku nabízí firma za jednu akcii 925 korun. Státu ale KI zaplatil pouhých 367,7 koruny za akcii. Z porovnání obou cen jasně vyplývá, že stát přišel minimálně o 6,2 miliardy korun. Ocenění OKD totiž proběhlo krátce po převodu státních akcií na nového vlastníka.
Ve skutečnosti je cena OKD podle všeho ještě mnohem vyšší. Vláda prodala doly asi půl roku po obrovském boomu na trhu s uhlím a koksem. Raketový růst těchto cen na začátku druhého čtvrtletí roku 2004 se odrazil v aktuálních hospodářských výsledcích firmy. Konsolidovaný provozní zisk EBITDA (zisk před odečtením daní, odpisů a úrokových nákladů) na konci roku 2004 mohl podle odhadu TÝDNE činit až deset miliard korun, letos ještě o tři miliardy více. Růst cen uhlí na světových trzích bude vylepšovat zisky OKD několik dalších let.
Hodnota firmy se obvykle počítá jako násobek EBITDA. Například španělská Telefónica zaplatila za Český Telecom téměř šestinásobek tohoto ukazatele. I při střízlivějším odhadu by se tržní hodnota stoprocentního podílu v OKD mohla pohybovat kolem čtyřiceti miliard korun: 46 procent akcií by tedy mělo stát kolem osmnácti miliard. O tom vláda zřejmě neměla ani tušení, jinak by prodej dolů za 4,1 miliardy korun byl políčkem do tváře českých daňových poplatníků.
Onárůstu cen uhlí nevěděli zřejmě ani Koláček s Otavou. Jinak by KI neprodali Bakalovi a spol. za pouhých dvanáct miliard korun. „Tuto částku nemohu potvrdit ani vyvrátit,“ říká Bakalův mediální zástupce Miloš Růžička. Koláček s Otavou se na prodeji domluvili zřejmě loni na jaře, a o výtěžek ze zhodnoceného uhlí tím pádem nechtěně přišli.

Hlavy v písku

FNM nebral při prodeji akcií ohled ani na další majetek OKD. Šlo zejména o konsolidované čisté peněžní prostředky OKD (peněžní prostředky minus úvěry) v řádu mnoha miliard korun. K tomu je třeba připočíst pozemky o rozloze 36,5 milionu metrů čtverečních a řadu dalších rozsáhlých majetků včetně zhruba pětačtyřiceti tisíc bytů.
Státní orgány, které prodej OKD organizovaly, považují privatizaci za hotovou věc a její nové projednání podle nich nepřichází v úvahu. Informace, které dodatečně vystupují na světlo, je nezajímají. „Proces není třeba otevírat, neexistuje pro to žádný důvod,“ říká mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu Ivo Mravinac.
Ministerstvo financí nejprve podalo redakci dokonce zcela zavádějící informaci o tom, že KI byl jako nabyvatel akcií OKD vybrán v soutěži. Mluvčí Marek Zeman se posléze za chybu omluvil, možnost zrušení prodeje ale vyloučil. „Nevidíme důvod otevírat již uzavřenou privatizaci,“ prohlásil. A do třetice: žádné východisko z dosavadní situace nevidí ani FNM, jenž prodej OKD zajišťoval. „Aby bylo možné od smlouvy odstoupit, musel by Karbon Invest porušit kupní smlouvu,“ vysvětluje mluvčí Petra Krainová.

Utajená fakta

Právě k tomu však mohlo dojít. KI nedal vládě k dispozici potřebné informace o rostoucí ceně uhlí a ziscích firmy, které by prodejní cenu OKD výrazně navýšily. Vláda by se chovala zřejmě jinak, kdyby věděla, že OKD neprodává Otavovi s Koláčkem, ale skupině vedené Bakalou. Exkluzivita by v takovém případě možná padla. Rozhodnutí o prodeji OKD lze ještě vzít zpět: tři roky po prodeji akcií by FNM mohl ze zmíněných důvodů od kupní smlouvy odstoupit.
Jak je vlastně možné, že se jednání o prodeji KI do Bakalových rukou podařilo utajit tak dlouho? Prodej klíčových státních podniků sleduje Bezpečnostní informační služba (BIS). Za zmínku stojí, že její bývalý vysoce postavený zaměstnanec Jan Procházka se stal v letošním roce bezpečnostním ředitelem skupiny Karbon Invest. Šéf poslanecké komise pro kontrolu BIS Jan Klas z ODS pro Český rozhlas řekl, že jde o klasický střet zájmů. Procházka měl v BIS na starosti ochranu ekonomických zájmů státu.
Kromě toho existuje ještě jedna možnost, jak privatizační kontrakt zpochybnit. FNM může od smlouvy odstoupit, pokud by Evropská komise rozhodla, že šlo o státní podporu. Podle smluvní dokumentace o prodeji akcií mezi FNM a KI by ale Bakalova skupina měla nejprve možnost připlatit. Až poté by připadalo v úvahu odstoupení od smlouvy ze strany FNM. Dá se předpokládat, že částka by byla doplacena původním nabyvatelem.
Pokud vláda přehodnotí privatizaci dolů, by byla muset přiznat velkou chybu. Může ale pro státní pokladnu zachránit mnoho miliard korun.

Jak využít přiležitosti

Ať to s bývalým státním podílem v OKD dopadne jakkoli, jedno je jisté: Zdeněk Bakala udělal nejlepší obchod života. V každém případě mu těsná majorita v OKD zůstane. Za padesátiprocentní podíl dostali Koláček s Otavou kolem osmi miliard. Jeho tržní hodnota se dnes pohybuje od dvaceti miliard (konzervativní odhad) až po zhruba pětatřicet.
Bakala byl původně uhlobarony osloven, aby jim sehnal peníze na nákup státního podílu.
V březnu loňského roku jim jej tehdejší Špidlova vláda přiklepla za 2,25 miliardy. Díky zásahu antimonopolního úřadu a zájmu skupiny Penta se cena vyhoupla na 4,1 miliardy korun. To už mohl být pro Koláčka s Otavou problém. Navíc v té době už byli obviněni z trestného činu zneužívání informací v obchodním styku. Koláček dokonce pobyl v cele. Mezi oběma muži nepanovaly právě ideální vztahy. Bakala toho šikovně využil a dal jim nabídku, že to od nich odkoupí celé.
Uhlobaroni byli v těžké situaci a nabídku přijali. Koláček prodal všechno, Otava si něco nechal.
Bakala přizval několik dalších investorů, Jonathana Zimmermana či londýnský fond Crossroads. Teď mohou spokojeně přihlížet, jak se jejich majetek výrazně zhodnocuje. Investoři zatím OKD prodávat nehodlají. Jejich zástupce Miloš Růžička popřel, že by vyjednávali s ocelářským impériem Mittal Steel, které mělo údajně nabídnout za skupinu kolem OKD zhruba jednu miliardu dolarů plus převzetí dluhu, který měl Bakalově skupině vzniknout při akvizici černouhelné firmy.